"když na dálku kreslím o sobě se učím"

24.10.2019

a jaké to bylo u vás doma ?

"Hezký večer Miládko, ráno jsem si vytiskla obrázek a celý den jsem se nemohla dočkat večera. Pravda je, že jsem si říkala, co tu hodinu budu vybarvovat, ale, asi se budeš usmívat, protože ty víš....., ta hodina neskutečně utekla, malování šlo samo. A na co jsem při tom myslela ? Vůbec, ale vůbec na nic, bylo to, jako kdybych spala, mám pocit, že jsem se snad ani nedívala na ten papír s obrázkem, nezaostřovala jsem, vlastně jsem si to prohlédla pořádně až když jsem s malováním skončila. Konec jsem poznala, že jsem začala vnímat zvuky kolem sebe a dívala jsem se na obrázek jinak. Nádhera. Děkuji a přeji dobrou noc. "

"Ahoj, Miladko, právě jsem dokreslila. Moc se mi to líbilo. Ze začátku to bylo váhavé, kolečka a malé plochy začmáravané, pak se ruka rozběhla a pastelky rychle tancovaly, hlavně když ruka malovala po celé ploše, myslím, že tam mám asi tisíc vrstev barev. Mělo to velkou sílu. 🙂Mám radost, že je obrázek veselý, to mně potěšilo. Celou dobu jsem na nic nemyslela, ke konci jsem si zase uvědomila obsah té věty a bylo mi trochu smutno. Chvílemi se pastelky dostávaly přes kraj papíru a krčily ho, tak možná by to chtělo pevnější papír.
Tak se budu těšit na příště. "

"To byla jizda :))). Mnoho prozitku. Telo cvicilo v energii a proslo od smichu pres krik do smutku po nadej. Vhledu bylo nekolik, zkusim vytahnout jasne, to pro me nejdulezitejsi ve vztahu k moznostem. Ty jaksi zjevnejsi (blizsi) moznosti, nevidim jake opravdu jsou pres svuj hnev, mam z nich strach, ze by mi mohly ublizit. I kdyz tak nejak jsem citil, ze jsou jemne povahy a proto je k nim jemne pristupovat. Tento strach ma vsak tendenci velmi silne upoutavat moji pozornost. Pak existuji jakesi skrytejsi moznosti do kterych tento hnev take zasahuje, ale ne takovou silou, jsou mi dostupnejsi. Navic existuje, take jedna velka a ne tak zjevna moznost a to je proste jen tak byt ted a tady. Tato moznost je pro me vyznamna predevsim v tom momente, kdy je prilis pozornosti na strach. To je pro me ta hlavni zprava - zameruj se na ty moznosti, ktere ti dostupne jsou, ostatni se o sebe postara tak nejak samo. Děkuji Milado"

"Ahoj Mílo,moc děkuji za dnešní kreslení.Téma bylo stvořené jako pro mě. Jsem teď v pomyslném bodě nula a rozhoduji se co dál a po dnešním kreslení už mi to nepřipadá tak stresující Když budu mít oči i mysl otevřené a budu si vybírat srdcem, může to být i zábava😃Mílo, děkuji❤ "

"Dobrý večer, zasílám fotku obrázku, který jsem vytvořila. Zajimavý zážitek, chvílemi jsem měla pocit, že mám malý papír, potřebovala jsem tahy pořádně vytáhnout ven -do dálky, pryč.vracela jsem se často ke stejným obrazcům,od kruhů do půl srdce a stále obtahovat,pak prečmárat a pořádně krátkými tahy dodělat u krajů zbytky bílé a hodně silně a tlačit rukou. Jedna část byla v tmavě modré barvě,tahy rozšířené směrem pryč ode mně. Chvili mi bylo až horko, celkové se mi krášlení líbilo.Po skončení jsem cítila chlad v rukou a únavu. Na začátku jsem cítila teplo a energii hlavně v rukou,na konci kreslení jsem měla potřebu po tahu tužkou udělat tečku a dost důrazně a asi třikrát po sobě,po kreslení chlad v rukou. Děkuji."

"Ahoj Miládko, posílám Ti můj první výtvor malování na dálku. Bylo to zvláštní a bylo to super . Se svým obrázkem jsem spokojená. Líbí se mi. Nejdřív jsem nevěděla co , a kam , a jak mám malovat. Očekávala jsem co bude. Pak , jako když jsi mi začala dávat pastelky do ruky , začala malířská šou 🌞. Malovalo to samo . Hořely mi tváře a byla jsem někde jinde😉. Žádná myšlenka mne nerušila a to je u mne co říct 😉😉. Celou tu hoďku jsem se jen soustředila na obrázek a malování. Moc děkuji za společné malování." 

Ahoj všem. Kreslila jsem poprvé. Vzorně jsem se připravila. Vypůjčila si super sadu super pastelek v nejrůznějších odstínech a umístila si jednu část sady napravo a druhou nalevo vedle sebe. První impulz byl jasný a srozumitelný. Současně oběma rukama bez rozmýšlení sáhnout do každé ze sad pro jednu z pastelek. K mému překvapení se mi do mé pravé (dominantní) ruky dostala pastelka v mé oblíbené vínové barvě, jenže hůře použitelná - ne sice zlomená, ale slovo neořezaná je slabé, dokonce ani tupá nelze použít - prostě naprosto vykreslená. Tuha byla vlastně zarovnaná se dřevem. V druhé ruce byla pastelka vzorně ořezaná, ale levá ruka si s ní dost nevěděla rady. Přesto obě ruce začaly současně čmárat naprosto zmateně a nekontrolovaně po papíře. Kupodivu i vínová zanechávala stopu. Po zjištění, že jedna z pastelek je na tom špatně, jsem si skočila do svého známého pocitu chudáčka. Napadala mě spousta přirovnání s běžným životem, s jakým "materiálem" a jakými "omezenými možnostmi" se denně setkávám. Najednou se ještě ke všemu rozhodla i zelená pastelka, že když už tak už a chce být také naprosto vykreslená, což jsem jí při zuřivém čmárání brzy dopřála. Pak jsem zastavila a seděla nad počmáraným obrázkem, pastelky přilepené k rukám. Dlouze jsem se zadívala na dvě téměř nepoužitelné vykreslené pastelky, které se mi přilepily k rukám. Když píšu dlouze, tak dlouze - asi na 45 minut . Prošla jsem si při jejich sledování všemi možnými procesy a emocemi, až do momentu, kdy jsem si řekla, že i v takových podmínkách se můžu alespoň snažit udělat si obrázek (život) hezký. Zanechat přesnou stopu po tuze bylo beze sporu náročnější, nežli by tomu bylo s ořezanou pastelkou, ale šlo to . V posledních minutách se pastelky odlepily a já si mohla dokonce vybrat jiné z celé škály nabízených barev... Děkuji za mnoho podnětů a pochopení, které ke mně během této krátké doby přišly. Těším se na příště!

PS: Po skončení kreslení jsem ještě učinila kontrolu a vínová byla v celé sadě pastelek beze sporu naprosto jediná, která byla mezi desítkami jiných v tomto stavu...

Dcera 8 let. Mýma očima: Dcera se usadila se mnou. Osobně jsem přesvědčená, že si představovala, že nakreslí nádherný obrázek, precizně vybarvený s dokonale sladěnýma barvama. Koneckonců, jak to umí a jak je jejím zvykem . Při kreslení (nejen při kreslení) je na sebe velmi přísná a vlastní nedostatky a nedokonalosti ji přivádí k velmi silným negativním emocím. "Normální" kreslení ale trvalo jen velmi krátkou chvíli. Pak najednou začala různě čmárat, obrázek potiskala razítky a vůbec ho tak jako "znehodnotila". V momentě, kdy se zastavila a podívala se na své dílo, hrkly ji slzy do očí a řekla, že se jí obrázek nelíbí. Trochu jsem se bála, že se zachová tak, jako obvykle tj., že sama sebe lapí do pasti, ale nestalo se. Vzala další pastelky a začala obrázek ještě více začmárávat. U toho se úplně uvolnila a začala se tím neskutečně bavit. Užívala si, že si může dopřát dělat tahy naprosto bez kontroly. Prostě jen kreslila. Chytaly ji záchvaty smíchu a moc si to užívala. Tato fáze trvala většinu času kreslení. Jsem moc ráda, že si dovolila užít nedokonalost. Moc za to děkuji. Díky, díky, díky!!!!

Dcera 8 let. Mýma očima: Dcera se usadila se mnou. Osobně jsem přesvědčená, že si představovala, že nakreslí nádherný obrázek, precizně vybarvený s dokonale sladěnýma barvama. Koneckonců, jak to umí a jak je jejím zvykem . Při kreslení (nejen při kreslení) je na sebe velmi přísná a vlastní nedostatky a nedokonalosti ji přivádí k velmi silným negativním emocím. "Normální" kreslení ale trvalo jen velmi krátkou chvíli. Pak najednou začala různě čmárat, obrázek potiskala razítky a vůbec ho tak jako "znehodnotila". V momentě, kdy se zastavila a podívala se na své dílo, hrkly ji slzy do očí a řekla, že se jí obrázek nelíbí. Trochu jsem se bála, že se zachová tak, jako obvykle tj., že sama sebe lapí do pasti, ale nestalo se. Vzala další pastelky a začala obrázek ještě více začmárávat. U toho se úplně uvolnila a začala se tím neskutečně bavit. Užívala si, že si může dopřát dělat tahy naprosto bez kontroly. Prostě jen kreslila. Chytaly ji záchvaty smíchu a moc si to užívala. Tato fáze trvala většinu času kreslení. Jsem moc ráda, že si dovolila užít nedokonalost. Moc za to děkuji. Díky, díky, díky!!!!!

Jejíma očima: "Nejdřív se mi to nelíbilo, ale pak jsem si to hodně užila. Hlavně to, že jsem mohla začmárat celý obrázek + dva smajlíci, kterým tečou slzy smíchy... "