Kreslení na dálku

"když s Miladou kreslím o sobě se učím"

pro každého 

pro dospělé i děti

nemusíte mít kurz intuitivní kresba

nemusíte ani umět kreslit

stačí chuť se přidat

z domova

a zároveň 

ve skupině

a také se mnou

nemusíte mít skype ani nic podobného

stačí mít pastelky a černobílou tiskárnu

připravím pro nás všechny jeden černobílý započatý ale zatím nedokončený obrázek

(černobílý - aby si ho mohl každý snadno vytisknout)

vložím do něj záměr a přidám možná i nějaký text k zamyšlení

pošlu 1 den předem e-mailem všem přihlášeným


ve stanovený termín a čas propojím kruh a

budeme všichni společně obrázek dokreslovat

každý podle svých možností, nápadů a potřeb

Přihlášky a cena

100 Kč za osobu

platba předem na účet 2600702507/2010 

s kým se vidím pravidelně, můžete platit hotově při prvním setkání po přihlášení


pro mé milé přes on-line rezervační systém - odkaz máte :-)

pokud se vůbec neznáme  - přihlášení zde:

a jaké to bylo....

28.8.2019

"Ahoj Milado, píšu radši hned, dokud jsem toho plný. Moc jsem si kreslení užil. Než jsme začali, tak jsem si tak v duchu představoval, co bych tam asi tak mohl nakreslit, ale když to začalo, bylo všechno jinak. Vzniklo něco úplně jiného a já to v podstatě vůbec nemohl ovlivnit. Úplně se mi to vymklo. Prostě to muselo ven a já měl co dělat, abych to aspoň udržel na papíře. A ani to se mi nepodařilo vždycky. No tak je to čmáranice, ale jak mě to čmárání dělalo dobře... Neskutečně. Prostě úžasné. Doufám, že bude i další společné kreslení.
Moc děkuju.

Nejdříve jsem začala malovat jako vždycky, vybarvovala jsem vpravo tu velrybu ( pro mně to byla prostě velryba ), pak ty kolečka, a pak ruka začala brát pastelku po pastelce a čmárala jen tak po celé ploše, hezky zdivoka. Nejdřív jsem si říkala, jejda, přetahuju, pak jsem si řekla no a co, tak přetahuju. Ale kdoví, jak by to vypadalo, kdybych se dokázala uvolnit úplně. Byl to moc hezký zážitek, pro mně vlastně první zkušenost. :) Moc děkuju. Příště se určitě zase přidám. 

K tomu tématu mně napadlo, že jsem si vlastně uvědomila, že umím být i silná, že jsem i křehká, ale pak se za tu křehkost a zranitelnost na sebe zlobím. Vlastně ji asi nepřijímám, je pro mně těžké v tom být. Napadá mně, že nemusím být vždycky silná, abych všechno zvládla, kdo to vlastně řekl, že musím být silná a všechno zvládnout ? Co kdybych si dovolila něco nezvládnout a třeba z toho prostě odejít?  

Milá Mílo, moc děkuji za příjemnou chvíli strávenou při kreslení. Při kreslení jsem měla pocit, který jsem převedla do těchto slov:

ne vždy si člověk uvědomí, že má dostatek síly na to, aby prožil život se vším, co mu přináší a přitom si zachoval své křehké nitro v klidu, harmonii a lásce...

Měj se krásně a ještě jednou děkuji

kreslilo se mi tentokrát těžce a smutně ....asi je to i vidět :-) 

Při kreslení mi bylo hezky, příjemně a klidno.

Nejdřív jsem se trochu bála co to se mnou udělá až začnu..

Spíš mně překvapilo to co se dělo po kreslení, udělalo se mi špatně od žaludku a přišla na mě slabost, ale bylo to takové zvláštní, příjemné nepříjemno. 

Pak jsem šla ven a možná jsem tak trochu pochopila text k obrázku a asi tak na vteřinu jsem to možná i pocítila,když jsem se rozhlédla kolem a nadechla se té nádhery kterou jsem měla kolem sebe.Příroda kolem nás je také tak silná i křehká zároveň, akorát má tu výhodu že nepřemýšlí nad tím jak a jestli má růst,prostě se ty všechny malé a velké zázraky každou vteřinu jen dějí.A jsem nemírně ráda za to, že jsem si to mohla uvědomit.

Děkuji paní Milado za vaši nádhernou činnost. 

Ahoj Milado. Já jsem si na malování zapomněla stáhnout obrázek. Přišla jsem na to až teď. Tak jsem si ho prohlédla a .....přesně takto jsem začala malovat! Výsledek přikládám. dcera namalovala za hodinu tři obrázky. Zkopíruji a přivezu. Bavilo nás to. Díky. 

Milá Milado, s předstihem jsem seděla nad obrázkem a říkala si, co tam budu asi malovat,nikdy mně malování nešlo, nic moc mě nenapadalo a nevěděla jsem, co tam budu hodinu tvořit.
Začátek jsem poznala dobře a pak to šlo, najednou bylo za pět osm a já měla pocit, že nemám hotovo a zase jsem to nestihla.
Zamýšlela jsem se nad silou mého nitra, dodávání si energie přes barvičky, žlutá, zelená, modrá, oranžová, tyto barvy se mi tam nejvíce objevovaly, síla slunce , která je nekonečná a pak oko, které mě stále hlídá, můj Andělíček, který mě chrání.Moje křehkost to je cit pro krásnou hudbu, symbol houslový klíč a pak příroda ve vzduchu ptáček, na vodě kachnička, na větvi veverka, to vše jsem tam viděla.
Ale opět jsou tu mé pochybnosti, zda jsem to nechápala příliš účelově, příště se nechám více vést sílou energie a více si to budu užívat.Těším se na příští malování,více se do toho ponořím. 

"Milá Miládko,
děkuji Ti za možnost prožít si smršť pocitů, tlaků, strachů, nutkání ...Díky tomu všemu jsem si uvědomila, že se vlastně křehkosti bojím a že se snažím být velmi silná. Že křehkost, ač vím, že je mou součástí a je má , je pro mne strašák a něco, co si nesmím dovolit. Zapojuji všechny své mechanismy, abych toto nedovolila. Abych byla ta silná a vyrovnala se všem. Nepřekvapuje mne, že se mi zase hlavou honily myšlenky na to, zda bude obrázek dostatečně umělecky dobrý, zda namaluji vše dostatečně profesionálně, abych mohla být tou malířkou. Protože si myslím, že tím vším musím být, abych byla tou malířkou. A musím být silná, tak jako jsme byla, abych byla dobrá tak jako můj bratr. Abych byla "povšimnuta". Křehkost není vítána. Tlak a úsilí, musím být silná. To vše se tak hezky linulo kresbou, cítila jsem, jak síla roste a postupně jsem viděla, co dělám. A uvědomovala jsem si jaká je to blbost a že toto vše není třeba. Dokázala jsem malovat a sledovat barvy, jak se prolínají, jak spolu tančí a tvoří nádherný svět, bylo mi krásně. Je to ale svět, kterého se bojím. Bojím se, že se rozplynu a nebudu nikým. Možná právě toto všechno je třeba, stát se ničím, aby se mohlo na svět prodrat to, co je uvnitř, ukryté a co potřebuje mít prostor na to, aby se mohlo zrodit. Něco o čem již delší dobu vím, tuším, možná proto teď mám kolem sebe takový chaos a cítím, že jej potřebuji. Na jednu stranu je mi v malování nádherně, kdy se cítím svobodná a na chvilku se "pustím", ale zároveň se cítím velice roztřesená a nejistá. Ale právě v té nejistotě je to krásné dobrodružství. Jen si dovolit to pustit a neřešit, co se stane, když budu křehká. Protože se nerozsypu, jak si myslím. Je to pro mne ale velký strašák. Jak to vlastně všechno mám s
kloubit. .."