Kreslení na dálku

pro každého 

pro dospělé i děti

nemusíte mít kurz intuitivní kresba

nemusíte ani umět kreslit

stačí chuť se přidat

z domova

a zároveň 

ve skupině

a také se mnou

nemusíte mít skype ani nic podobného

stačí mít pastelky a černobílou tiskárnu

připravím pro nás všechny jeden černobílý započatý ale zatím nedokončený obrázek

(černobílý - aby si ho mohl každý snadno vytisknout)

vložím do něj záměr a přidám možná i nějaký text k zamyšlení

pošlu 1 den předem e-mailem všem přihlášeným


ve stanovený termín a čas propojím kruh a

budeme všichni společně obrázek dokreslovat

každý podle svých možností, nápadů a potřeb

Přihlášky a cena

přihlášení: přes on-line rezervační systém - pokud máte registraci

(pokud máte jako součást individuálního programu nebo permanentku - do on-line vkládám já automaticky)

POKUD REGISTRACI NEMÁTE , pak využijte přihlášku zde na stránkách

250 Kč za osobu

platba předem na účet 2600702507/2010 

23.1.2020

V kruhu nás bylo celkem 18 z toho 7 dětí.

Potěšilo mne, že začleňujete více i svoje děti do této aktivity.

S přípravou kruhu mi pomáhala Dáša a i kreslení jsme si pak užily společně s vámi.

Ahoj Mílo,

děkuji za dnešní kreslení. Tentokrát to bylo velmi rychlé. Vzala jsem pastelky a najednou byl pokreslený celý papír. Žádné myšlenky, pocity, jen prázdno. Po kreslení jsem vnímala, že je důležité, být propojena se Zemí a Vesmírem a mít lásku v srdci. Potom se zvládne vše. Děkuji.


Ahoj, Miladko,

dnes jsem ke kreslení sedala s tím, že mám pocit, že je toho na mně moc a napadlo mně, že téma je fakt dokonalé. Bylo mi dnes smutno. Při kreslení jsem nejdřív malovala to srdíčko, ale za chvíli ruka začala čmárat, rychle, pastelka za pastelkou. Asi v polovině času mně píchalo na hrudi, pak jsem měla tlak na hrudi a bylo mi úzko. Když jsem zjistila, že obrázek tmavne a tmavne, bylo mi smutno ještě více. Dokonce jsem chvíli brečela. Ve skutečnosti je daleko tmavší, skoro tmavě šedý. Tak jo, vlastně asi takhle se cítím, řekla jsem si. Na fotce mne překvapilo, že je dost barevnější, že ten základ je červený, jako to srdíčko, tak jsem si řekla, že vlastně pod tím šedým povrchem je docela živo. 🙂Divoké čmárání mi vydrželo skoro až do konce, mám tam snad tisíc vrstev.Děkuji Ti, 


Ahoj, moc děkuji za včerejší kreslení. Nádherně jsem si to užila. Starosti se mi podařilo i fyzicky ztvárnit a vůbec nevypadaly tak hrůzostrašně, jak by člověk předpokládal . Odpověď na otázku mi přišla téměř hned - "No přece já sama a má láska" Myslím, že jsem včera našla díky kreslení klíč od dalších dveří, za kterými se skrývá vyšší level k vnímání lásky k sobě i druhým...Ještě jednou děkuju!


Ahoj Miládko,

První polovinu malování jsem se do toho nějak nemohla dostat. Bylo to takové zvláštní, až smutné. Stále jsem měla v hlavě větu pod obrázkem a její řešení .... ?? jak to celé vmalovat. " Já snad nejsem napojená :) ". V mých myšlenkách byly neustále tyto slova: moře , odliv, příliv, slunce a já. A celou dobu malování jsem si brala stále stejné barvy pastelek. Až najednou, jsem si otočila obrázek o 180 stupňů ("vzhůru nohama"). Jóóóo ... a to bylo ono. Impuls. Začalo to malovat samo. Strašně moc zklidňující bylo, když mi velmi jemně jezdila pastelka po papíře- šuměla, takové šumění moře mi to hodně připomínalo.

A můj dnešní ranní myšlenkový pochod, když jsem se podívala znovu na můj výtvor.Jooo, obrázek se mi líbí a stálo za to. Starosti jsou a budou, jako to moře má odliv a příliv. Je tam slunce, měsíc , hvězdy - prostě paráda. A ty to neovlivníš. Užívej si každý den.
Miládko moc děkuji.


Dobrý den paní Milado, posílám svůj namalovaný obrázek.
Pro mě je uzdravující.
Děkuji za příjemný večer při této krásné prožitkové tvorbě.
Těším se na někdy příště.
Hezké dny Vám přeji.

💜🌸💜  


Ahoj Miládko, opravdu to byla zase hodina a ne pět minut . Dnes jsem pastelkami obrázek úplně "vyryla" do papíru. Chvílemi mě brala křeč do ruky. To nic nemění na tom, že jsem si malování užila. Křeč jsem měla v ruce, ale jinak jsem byla uvolněná.... Zvláštní. DĚKUJI  

Ahoj Milado,

moc děkuji za poslední kreslení na dálku. Kreslení se mi hodně líbilo, soustředila jsem se na kreslení, překvapilo mě, že jsem nepociťovala skoro žádné emoce. Přemýšla jsem o zadání, a říkala si, že od starostí mi nejvíc pomáhá jít ven. A tehdy jsem si vzala žlutou pastelku a začala kreslit kruh a potom ho vybarvovat a byla jsem moc ráda, že mám v obrázku sluníčko.... Ještě se mi zdálo, že kreslím pomalu a jestli se mi podaří celý obrázek stihnout, přesto, že jsem věděla, že to je úplně jedno. Ale netrápilo mě to. Jsem ráda, a děkuji za tuhle možnost si to vyzkoušet. Byl to pěkný večer.

Měj se krásně.

24.10.2019

a jaké to bylo u vás doma ?

"Hezký večer Miládko, ráno jsem si vytiskla obrázek a celý den jsem se nemohla dočkat večera. Pravda je, že jsem si říkala, co tu hodinu budu vybarvovat, ale, asi se budeš usmívat, protože ty víš....., ta hodina neskutečně utekla, malování šlo samo. A na co jsem při tom myslela ? Vůbec, ale vůbec na nic, bylo to, jako kdybych spala, mám pocit, že jsem se snad ani nedívala na ten papír s obrázkem, nezaostřovala jsem, vlastně jsem si to prohlédla pořádně až když jsem s malováním skončila. Konec jsem poznala, že jsem začala vnímat zvuky kolem sebe a dívala jsem se na obrázek jinak. Nádhera. Děkuji a přeji dobrou noc. "

"Ahoj, Miladko, právě jsem dokreslila. Moc se mi to líbilo. Ze začátku to bylo váhavé, kolečka a malé plochy začmáravané, pak se ruka rozběhla a pastelky rychle tancovaly, hlavně když ruka malovala po celé ploše, myslím, že tam mám asi tisíc vrstev barev. Mělo to velkou sílu. 🙂Mám radost, že je obrázek veselý, to mně potěšilo. Celou dobu jsem na nic nemyslela, ke konci jsem si zase uvědomila obsah té věty a bylo mi trochu smutno. Chvílemi se pastelky dostávaly přes kraj papíru a krčily ho, tak možná by to chtělo pevnější papír.
Tak se budu těšit na příště. "

"To byla jizda :))). Mnoho prozitku. Telo cvicilo v energii a proslo od smichu pres krik do smutku po nadej. Vhledu bylo nekolik, zkusim vytahnout jasne, to pro me nejdulezitejsi ve vztahu k moznostem. Ty jaksi zjevnejsi (blizsi) moznosti, nevidim jake opravdu jsou pres svuj hnev, mam z nich strach, ze by mi mohly ublizit. I kdyz tak nejak jsem citil, ze jsou jemne povahy a proto je k nim jemne pristupovat. Tento strach ma vsak tendenci velmi silne upoutavat moji pozornost. Pak existuji jakesi skrytejsi moznosti do kterych tento hnev take zasahuje, ale ne takovou silou, jsou mi dostupnejsi. Navic existuje, take jedna velka a ne tak zjevna moznost a to je proste jen tak byt ted a tady. Tato moznost je pro me vyznamna predevsim v tom momente, kdy je prilis pozornosti na strach. To je pro me ta hlavni zprava - zameruj se na ty moznosti, ktere ti dostupne jsou, ostatni se o sebe postara tak nejak samo. Děkuji Milado"

"Ahoj Mílo,moc děkuji za dnešní kreslení.Téma bylo stvořené jako pro mě. Jsem teď v pomyslném bodě nula a rozhoduji se co dál a po dnešním kreslení už mi to nepřipadá tak stresující Když budu mít oči i mysl otevřené a budu si vybírat srdcem, může to být i zábava😃Mílo, děkuji❤ "

"Dobrý večer, zasílám fotku obrázku, který jsem vytvořila. Zajimavý zážitek, chvílemi jsem měla pocit, že mám malý papír, potřebovala jsem tahy pořádně vytáhnout ven -do dálky, pryč.vracela jsem se často ke stejným obrazcům,od kruhů do půl srdce a stále obtahovat,pak prečmárat a pořádně krátkými tahy dodělat u krajů zbytky bílé a hodně silně a tlačit rukou. Jedna část byla v tmavě modré barvě,tahy rozšířené směrem pryč ode mně. Chvili mi bylo až horko, celkové se mi krášlení líbilo.Po skončení jsem cítila chlad v rukou a únavu. Na začátku jsem cítila teplo a energii hlavně v rukou,na konci kreslení jsem měla potřebu po tahu tužkou udělat tečku a dost důrazně a asi třikrát po sobě,po kreslení chlad v rukou. Děkuji."

"Ahoj Miládko, posílám Ti můj první výtvor malování na dálku. Bylo to zvláštní a bylo to super . Se svým obrázkem jsem spokojená. Líbí se mi. Nejdřív jsem nevěděla co , a kam , a jak mám malovat. Očekávala jsem co bude. Pak , jako když jsi mi začala dávat pastelky do ruky , začala malířská šou 🌞. Malovalo to samo . Hořely mi tváře a byla jsem někde jinde😉. Žádná myšlenka mne nerušila a to je u mne co říct 😉😉. Celou tu hoďku jsem se jen soustředila na obrázek a malování. Moc děkuji za společné malování." 

Ahoj všem. Kreslila jsem poprvé. Vzorně jsem se připravila. Vypůjčila si super sadu super pastelek v nejrůznějších odstínech a umístila si jednu část sady napravo a druhou nalevo vedle sebe. První impulz byl jasný a srozumitelný. Současně oběma rukama bez rozmýšlení sáhnout do každé ze sad pro jednu z pastelek. K mému překvapení se mi do mé pravé (dominantní) ruky dostala pastelka v mé oblíbené vínové barvě, jenže hůře použitelná - ne sice zlomená, ale slovo neořezaná je slabé, dokonce ani tupá nelze použít - prostě naprosto vykreslená. Tuha byla vlastně zarovnaná se dřevem. V druhé ruce byla pastelka vzorně ořezaná, ale levá ruka si s ní dost nevěděla rady. Přesto obě ruce začaly současně čmárat naprosto zmateně a nekontrolovaně po papíře. Kupodivu i vínová zanechávala stopu. Po zjištění, že jedna z pastelek je na tom špatně, jsem si skočila do svého známého pocitu chudáčka. Napadala mě spousta přirovnání s běžným životem, s jakým "materiálem" a jakými "omezenými možnostmi" se denně setkávám. Najednou se ještě ke všemu rozhodla i zelená pastelka, že když už tak už a chce být také naprosto vykreslená, což jsem jí při zuřivém čmárání brzy dopřála. Pak jsem zastavila a seděla nad počmáraným obrázkem, pastelky přilepené k rukám. Dlouze jsem se zadívala na dvě téměř nepoužitelné vykreslené pastelky, které se mi přilepily k rukám. Když píšu dlouze, tak dlouze - asi na 45 minut . Prošla jsem si při jejich sledování všemi možnými procesy a emocemi, až do momentu, kdy jsem si řekla, že i v takových podmínkách se můžu alespoň snažit udělat si obrázek (život) hezký. Zanechat přesnou stopu po tuze bylo beze sporu náročnější, nežli by tomu bylo s ořezanou pastelkou, ale šlo to . V posledních minutách se pastelky odlepily a já si mohla dokonce vybrat jiné z celé škály nabízených barev... Děkuji za mnoho podnětů a pochopení, které ke mně během této krátké doby přišly. Těším se na příště!

PS: Po skončení kreslení jsem ještě učinila kontrolu a vínová byla v celé sadě pastelek beze sporu naprosto jediná, která byla mezi desítkami jiných v tomto stavu...

Dcera 8 let. Mýma očima: Dcera se usadila se mnou. Osobně jsem přesvědčená, že si představovala, že nakreslí nádherný obrázek, precizně vybarvený s dokonale sladěnýma barvama. Koneckonců, jak to umí a jak je jejím zvykem . Při kreslení (nejen při kreslení) je na sebe velmi přísná a vlastní nedostatky a nedokonalosti ji přivádí k velmi silným negativním emocím. "Normální" kreslení ale trvalo jen velmi krátkou chvíli. Pak najednou začala různě čmárat, obrázek potiskala razítky a vůbec ho tak jako "znehodnotila". V momentě, kdy se zastavila a podívala se na své dílo, hrkly ji slzy do očí a řekla, že se jí obrázek nelíbí. Trochu jsem se bála, že se zachová tak, jako obvykle tj., že sama sebe lapí do pasti, ale nestalo se. Vzala další pastelky a začala obrázek ještě více začmárávat. U toho se úplně uvolnila a začala se tím neskutečně bavit. Užívala si, že si může dopřát dělat tahy naprosto bez kontroly. Prostě jen kreslila. Chytaly ji záchvaty smíchu a moc si to užívala. Tato fáze trvala většinu času kreslení. Jsem moc ráda, že si dovolila užít nedokonalost. Moc za to děkuji. Díky, díky, díky!!!!

Dcera 8 let. Mýma očima: Dcera se usadila se mnou. Osobně jsem přesvědčená, že si představovala, že nakreslí nádherný obrázek, precizně vybarvený s dokonale sladěnýma barvama. Koneckonců, jak to umí a jak je jejím zvykem . Při kreslení (nejen při kreslení) je na sebe velmi přísná a vlastní nedostatky a nedokonalosti ji přivádí k velmi silným negativním emocím. "Normální" kreslení ale trvalo jen velmi krátkou chvíli. Pak najednou začala různě čmárat, obrázek potiskala razítky a vůbec ho tak jako "znehodnotila". V momentě, kdy se zastavila a podívala se na své dílo, hrkly ji slzy do očí a řekla, že se jí obrázek nelíbí. Trochu jsem se bála, že se zachová tak, jako obvykle tj., že sama sebe lapí do pasti, ale nestalo se. Vzala další pastelky a začala obrázek ještě více začmárávat. U toho se úplně uvolnila a začala se tím neskutečně bavit. Užívala si, že si může dopřát dělat tahy naprosto bez kontroly. Prostě jen kreslila. Chytaly ji záchvaty smíchu a moc si to užívala. Tato fáze trvala většinu času kreslení. Jsem moc ráda, že si dovolila užít nedokonalost. Moc za to děkuji. Díky, díky, díky!!!!!

Jejíma očima: "Nejdřív se mi to nelíbilo, ale pak jsem si to hodně užila. Hlavně to, že jsem mohla začmárat celý obrázek + dva smajlíci, kterým tečou slzy smíchy... "

a jaké to bylo....

28.8.2019

"Ahoj Milado, píšu radši hned, dokud jsem toho plný. Moc jsem si kreslení užil. Než jsme začali, tak jsem si tak v duchu představoval, co bych tam asi tak mohl nakreslit, ale když to začalo, bylo všechno jinak. Vzniklo něco úplně jiného a já to v podstatě vůbec nemohl ovlivnit. Úplně se mi to vymklo. Prostě to muselo ven a já měl co dělat, abych to aspoň udržel na papíře. A ani to se mi nepodařilo vždycky. No tak je to čmáranice, ale jak mě to čmárání dělalo dobře... Neskutečně. Prostě úžasné. Doufám, že bude i další společné kreslení.
Moc děkuju.

Nejdříve jsem začala malovat jako vždycky, vybarvovala jsem vpravo tu velrybu ( pro mně to byla prostě velryba ), pak ty kolečka, a pak ruka začala brát pastelku po pastelce a čmárala jen tak po celé ploše, hezky zdivoka. Nejdřív jsem si říkala, jejda, přetahuju, pak jsem si řekla no a co, tak přetahuju. Ale kdoví, jak by to vypadalo, kdybych se dokázala uvolnit úplně. Byl to moc hezký zážitek, pro mně vlastně první zkušenost. :) Moc děkuju. Příště se určitě zase přidám. 

K tomu tématu mně napadlo, že jsem si vlastně uvědomila, že umím být i silná, že jsem i křehká, ale pak se za tu křehkost a zranitelnost na sebe zlobím. Vlastně ji asi nepřijímám, je pro mně těžké v tom být. Napadá mně, že nemusím být vždycky silná, abych všechno zvládla, kdo to vlastně řekl, že musím být silná a všechno zvládnout ? Co kdybych si dovolila něco nezvládnout a třeba z toho prostě odejít?  

Milá Mílo, moc děkuji za příjemnou chvíli strávenou při kreslení. Při kreslení jsem měla pocit, který jsem převedla do těchto slov:

ne vždy si člověk uvědomí, že má dostatek síly na to, aby prožil život se vším, co mu přináší a přitom si zachoval své křehké nitro v klidu, harmonii a lásce...

Měj se krásně a ještě jednou děkuji

kreslilo se mi tentokrát těžce a smutně ....asi je to i vidět :-) 

Při kreslení mi bylo hezky, příjemně a klidno.

Nejdřív jsem se trochu bála co to se mnou udělá až začnu..

Spíš mně překvapilo to co se dělo po kreslení, udělalo se mi špatně od žaludku a přišla na mě slabost, ale bylo to takové zvláštní, příjemné nepříjemno. 

Pak jsem šla ven a možná jsem tak trochu pochopila text k obrázku a asi tak na vteřinu jsem to možná i pocítila,když jsem se rozhlédla kolem a nadechla se té nádhery kterou jsem měla kolem sebe.Příroda kolem nás je také tak silná i křehká zároveň, akorát má tu výhodu že nepřemýšlí nad tím jak a jestli má růst,prostě se ty všechny malé a velké zázraky každou vteřinu jen dějí.A jsem nemírně ráda za to, že jsem si to mohla uvědomit.

Děkuji paní Milado za vaši nádhernou činnost. 

Ahoj Milado. Já jsem si na malování zapomněla stáhnout obrázek. Přišla jsem na to až teď. Tak jsem si ho prohlédla a .....přesně takto jsem začala malovat! Výsledek přikládám. dcera namalovala za hodinu tři obrázky. Zkopíruji a přivezu. Bavilo nás to. Díky. 

Milá Milado, s předstihem jsem seděla nad obrázkem a říkala si, co tam budu asi malovat,nikdy mně malování nešlo, nic moc mě nenapadalo a nevěděla jsem, co tam budu hodinu tvořit.
Začátek jsem poznala dobře a pak to šlo, najednou bylo za pět osm a já měla pocit, že nemám hotovo a zase jsem to nestihla.
Zamýšlela jsem se nad silou mého nitra, dodávání si energie přes barvičky, žlutá, zelená, modrá, oranžová, tyto barvy se mi tam nejvíce objevovaly, síla slunce , která je nekonečná a pak oko, které mě stále hlídá, můj Andělíček, který mě chrání.Moje křehkost to je cit pro krásnou hudbu, symbol houslový klíč a pak příroda ve vzduchu ptáček, na vodě kachnička, na větvi veverka, to vše jsem tam viděla.
Ale opět jsou tu mé pochybnosti, zda jsem to nechápala příliš účelově, příště se nechám více vést sílou energie a více si to budu užívat.Těším se na příští malování,více se do toho ponořím. 

"Milá Miládko,
děkuji Ti za možnost prožít si smršť pocitů, tlaků, strachů, nutkání ...Díky tomu všemu jsem si uvědomila, že se vlastně křehkosti bojím a že se snažím být velmi silná. Že křehkost, ač vím, že je mou součástí a je má , je pro mne strašák a něco, co si nesmím dovolit. Zapojuji všechny své mechanismy, abych toto nedovolila. Abych byla ta silná a vyrovnala se všem. Nepřekvapuje mne, že se mi zase hlavou honily myšlenky na to, zda bude obrázek dostatečně umělecky dobrý, zda namaluji vše dostatečně profesionálně, abych mohla být tou malířkou. Protože si myslím, že tím vším musím být, abych byla tou malířkou. A musím být silná, tak jako jsme byla, abych byla dobrá tak jako můj bratr. Abych byla "povšimnuta". Křehkost není vítána. Tlak a úsilí, musím být silná. To vše se tak hezky linulo kresbou, cítila jsem, jak síla roste a postupně jsem viděla, co dělám. A uvědomovala jsem si jaká je to blbost a že toto vše není třeba. Dokázala jsem malovat a sledovat barvy, jak se prolínají, jak spolu tančí a tvoří nádherný svět, bylo mi krásně. Je to ale svět, kterého se bojím. Bojím se, že se rozplynu a nebudu nikým. Možná právě toto všechno je třeba, stát se ničím, aby se mohlo na svět prodrat to, co je uvnitř, ukryté a co potřebuje mít prostor na to, aby se mohlo zrodit. Něco o čem již delší dobu vím, tuším, možná proto teď mám kolem sebe takový chaos a cítím, že jej potřebuji. Na jednu stranu je mi v malování nádherně, kdy se cítím svobodná a na chvilku se "pustím", ale zároveň se cítím velice roztřesená a nejistá. Ale právě v té nejistotě je to krásné dobrodružství. Jen si dovolit to pustit a neřešit, co se stane, když budu křehká. Protože se nerozsypu, jak si myslím. Je to pro mne ale velký strašák. Jak to vlastně všechno mám s
kloubit. .."