Příběh bez konce - "v dešti"

14.12.2018

Můžete si příběh dokončit podle sebe - jak by pokračoval, kdyby to byl můj příběh?

Nad vesnicí je tma. Přibližují se mraky. Je to směr, ze kterého většinou prší. Oblékám se ven. Těším se na procházku. V předsíni u věšáku dostávám jasnou zprávu: "Bude pršet. Jestli chceš být v suchu, vezmi si bundu. Jestli se nebojíš zmoknout, můžeš vyrazit v tričku". Rozhodnu se jít jen tak. Přesně v půlce mého obvyklého okruhu, to přichází. Liják. Studený vítr. Zima. Chlad v mém těle ....

????

Když se o svůj konec se mnou a ostatními podělíte, budu ráda  - přidám ho sem na stránky

dokončené příběhy od vás:


"Nad vesnicí je tma. Přibližují se mraky. Je to směr, ze kterého většinou prší. Oblékám se ven. Těším se na procházku. V předsíni u věšáku dostávám jasnou zprávu: "Bude pršet. Jestli chceš být v suchu, vezmi si bundu. Jestli se nebojíš zmoknout, můžeš vyrazit v tričku". Rozhodnu se jít jen tak. Přesně v půlce mého obvyklého okruhu, to přichází. Liják. Studený vítr. Zima. Chlad v mém těle zacina prohlubovat muj strach - "ted tu ses v zime, neumis se nikdy spravne rozhodnout, jsi k nicemu". Zrychluji krok a je mi hrozne. Chlad a strach neumerne stoupa. Preju si tu nebyt, byt nekde jinde, doma v teple anebo vubec nebyt. Zda se, ze v te tme, desti a chladu zivot pozbyva posledni smysl. Nechci vnimat tuhle chvili a tak zrychluji svuj krok a myslenky, ale tam nenachazim utechu spise naopak, ztracim energii a duveru. Kdyz uz se zda, ze to horsi byt nemuze a docasne teplo, ktere jsem si vytvoril rychlou chuzi, jiz vyprchalo citim neco uvnitr asi v srdci. Jeste nez to vyslechnu, okamzite to odmitnu. Nesmysl, ty se sem ted neplet. Beztak za to muzes ty. Bezmoc. Nejdu, jiz bezim. Utikam, od vsech a vseho. Zas na chvili se zahreju, ale pak ten chlad a temno je snad jeste vetsi. Uvnitr slysim krik - "Co mam sakra delat?". Uz to nemuzu vydrzet. Zastavim se. Zhluboka vydechuji. Znovu ten pocit uvnitr. Tentokrat ho zacinam zkoumat. Co to je? Je velmi jemny skoro az neroznatelny, ale snad dodava trochu tepla a jistoty. Zda se mi, ze stejne nemam jine volby vsechno ostatni jsem jiz vyzkousel. Rika mi "proc se bojis? Tohle sis prece vybral." Odpovidam, "co jsem si vybral!? Mrznout uprostred lesa v lijaku v triku?". Odpoved "Ano". Tato odpoved mnou celym otrese. Vlastne jo, vzdyt ja jsem to preci od zacatku vedel, kdyz jsem opoustel dum a rozhodl jsem se tohle okusit. Ulevilo se mi. Chlad a strach byly stale se mnou, ale najednou byly snesitelnejsi a dech byl jasnejsi nez kdy jindy. Buh vi proc jsem si sundal mokre tricko a v cire radosti jsem s nim tocil nad hlavou a zpival "dancing in the rain". Zbytek cesty jsem dobehnul nabyty energii z radosti. Byla mi zima, ale byl jsem tak nejak lehci."