Co dělám špatně, že jsem nemocný?

Také si někdy kladete tuto otázku? 

Lidé za mnou přicházejí se svými starostmi různého druhu. Specializuji se především na vztahy a výuku komunikace či koučinku. Ale jak vyřešit svůj zdravotní stav, bývá také jedno z možných dalších témat. A když je toto téma "na stole" často jako první věty zaznívají: "Řekněte mi, co dělám špatně? Proč to mám? Určitě to má nějakou příčinu, že jsem onemocněl/a! Proč se mi to stále vrací? Určitě si za to můžu sám! To mám z toho, že...!" a pod.

A co si myslíte, čemu se věnujeme nejdřív?

První krok, který mi dává smysl je - uvědomit si tyto nekonstruktivní myšlenky. Myšlenky, které dávají prostor pro pocity viny a také berou čas, sílu a energii pro to hledat skutečná řešení.

A pak je možné se následně vydat dvěma směry. Ale v tomto případě platí jiné pravidlo, než když stojíte na rozcestí v lese a musíte si vybrat na ukazateli, zda se vydáte buď stezkou se zelenou a nebo s modrou značkou. Jde to jít po obou cestách podle obou značek zároveň.

A jednou z cest je klasická cesta hledání v oblasti lékařské vědy (vyšetření, léky, operace atd.), zdravějšího způsobu života (pohyb, strava, vitamíny a pod.). A tím druhým směrem je cesta zkoumání svého života komplexně (v jakém prostředí žiju, s kým žiju, jakou mám práci, jak se cítím, co mně vstoupilo do cesty a ovlivnilo mně v minulosti a co mně ovlivňuje teď aktuálně a pod. - a začít zpracovávat tyto podněty - kontaktovat se se svými emocemi, měnit svoje vzorce přemýšlení, chování apod.). 

A také nemoc, která přišla, se učit brát jako součást cesty mého života (ne jako trest nebo svoje selhání). Jako něco, co do určité míry mohu ovlivnit. Ale zkusit připustit i to, že součástí takové cesty bývá i něco, co si můžete nazvat každý jak chcete - třeba "osudem" nebo "životním plánem" nebo "Boží vůlí"  nebo "náhodu" apod. A také tu máme faktor "genetiky" nebo "generačních zátěží" a pod. 

V principu ale zůstává platné to: Je to něco, co mi vstoupilo do života a s čím se potřebuji vyrovnat a projít touto životní zkušeností. Prostě proto, že to tady teď je. A pokud dělám zároveň to, že ovlivňuji, co ovlivnit mohu a přijímám to, co ovlivnit už nedokážu, může to být to, co mi finálně ulehčí život - ať už to dopadne tak, že se uzdravím nebo se svou nemocí prožiju zbytek života. 

A pokud chcete, je tu ještě stále možnost ponechat si k tomu všemu i víru v další možnosti - např. nové vědecké objevy a léky, které ještě budou k dostání. Nebo v zázrak, který může přijít.  Protože víra v sebe a ve svoji schopnosti se uzdravit souběžně s vírou v něco "vyššího" může být také pro některé lidi jedním dílkem do skládanky pro nalezení většího klidu. A mnoha lidem dává i větší naději na uzdravení.

Můžete si to celé představit třeba i tak: 

Jdete na výlet do hor. Do batohu si připravíte pláštěnku, kdyby přišel déšť. Pak opravdu začne pršet a vy si ji vyndaváte z batohu. Ale najednou zafouká tak silný vítr, že vám pláštěnku vytrhne z rukou a odnese ji až do dalšího údolí... a vy se jen díváte na to jak letí... můžete chvíli lítostí plakat, protože to bylo nespravedlivé nebo být na sebe naštvaný, že jsem nedával/a pozor, nedržel/a ji pevněji, nepředpokládal/a jsem to, že se to může stát.. A stát tam a zaobírat se těmito a podobnými otázkami: "Proč zrovna mně uletěla? Co já dělám špatně, že se mi to stalo?" .atd. atd. A moknout dál. Nebo si uvědomit svoje pocity, které to provází - např. bezmoc, zoufalství, pocit viny apod... A začít přemýšlet o tom, jaké mám teď možnosti... Jak to udělám, abych zmokl, co nejméně? Je tu přístřešek, kam se schovám? Mám svoji víru v sebe, že to zvládnu, i když trochu zmoknu, že zase uschnu? Mám víru v to, že sluníčko přece jen vyjde a nenechá mně v tom? Pomůže mi se "pomodlit" v mém pojetí víry? A je něco, co jsem podcenil/a nebo co mně ovlivnilo v tom, že jsem jí pustil z ruky? Třeba to, že na mně zrovna někdo promluvil a já dával/a málo pozornosti sobě a svým potřebám? Mohu to udělat příště jinak? Bude mi toto zjištění ještě k něčemu teď aktuálně? Ano, mohu si dávat pozor, aby mi neuletěla i čelenka, která mně zahřeje, až déšť skončí...

Vlastně, když to tak píšu, přijde mi, že to není tak moc odlišné - když mi uletí pláštěnka od toho, když přijde nemoc... Nemyslíte??

Ano, samozřejmě, že můžete namítnout, že to nemá stejnou váhu a stejné dopady na můj celý život. Souhlasím s vámi. Ale když to vztáhneme jen k tomu, zda dává smysl v určitý moment klást si již dříve zmíněné otázky typu: "Proč to mám? Proč to mám já? Co dělám špatně? Za co si to zasloužím?", tak se možná shodneme v tom, že první krok je opravdu možná ten - opustit tyto otázky a pustit se do konstruktivnějších způsobů hledání uzdravení.

Přiznám se, že je pro mne velmi obtížné psát obecné články. Nemám osobně příliš ráda generální pravdy. A to protože každý člověk má svůj vlastní vnitřní svět, svoje vlastní způsoby přemýšlení a také svoje vlastní způsoby, jak chápe sdělené informace. Při takto podávaných informací, může docházet k mnoha zkreslením a vlastním interpretacím, která jsou v textu původně myšlena třeba trochu jinak. Proto raději volím individuální kontakt, kdy mám možnost odpovídat na dotazy nebo pomáhat se zorientovat v nějakém tématu, přesně těmi formami, které jsou blízké tomu, komu jsou zrovna určeny. Proto nabízím -  pokud byste někdo měl potřebu se k tomuto tématu na něco zeptat nebo si něco sám v sobě ujasnit, tak můžete využít osobní konzultaci se mnou - objednat se můžete přes tento formulář.  Ráda si i vyslechnu, jak to vidíte vy a popřípadě pomohu vám si vlastní postoje v rámci tématu zdraví ujasnit podle vašich pravd a vašeho vidění světa. A pokud máte zájem o dlouhodobější spolupráci se mnou - můžete se ozvat přes tento formulář.

Pokud byste potřebovali něco v oblasti skutečně zdravé výživy nebo i v oblasti fitness výživy, tak můžete využít Ester - nutriční terapeutka a fitness trenér.