Nedávno jsem si povídala s jednou mladou ženou (není mojí klientkou, pouze máme spolu blízký vztah, a zrovna si přála se mnou sdílet a probrat co teď prožívá ve svém životě ) a o část toho rozhovoru se s vámi chci podělit:

Ona: "Ale já se teď nechci mít ráda !!!"

Já: "Ty se toho bojíš ???"

Ona: "Jasně, že se toho bojím !!!"

Já: "A máš nějaký důvod si myslet, že Tě to ohrozí, když se budeš mít víc ráda?"

Ona: "Ano, pamatuju si na svoje dvě "kamarádky" ze školky, jak si na mně často společně dokazovaly, že jsou krásnější a šikovnější než já."

Já: Takže je to kvůli těm dvěma pseudokamarádkám, co jsi měla ve školce?..." Vidíš, to je zajímavé, že sis na ně vzpomněla… A já si zase teď vzpomněla, že jsi nedávno mluvila o svém současném kamarádovi, který je opravdu zdatný sportovec a empatický člověk. A říkala jsi, že si myslíš, že se zbytečně podceňuje a nevěří si, i když by mohl. Pamatuješ si to?"

Ona: Ano to si pamatuji. To je fakt moc skvělý člověk. Takových moc není. Když jsem s ním, je to vždycky super. Příští měsíc se s ním a jeho kamarády chystáme do hor...

Já: A myslíš si, že by mu spíš prospělo nebo neprospělo, kdyby se měl víc rád? Pomohlo by mu to s tou sebedůvěrou v sebe?

Ona: Jasně, že bych mu to přála. A že by mu to pomohlo!

Já: A jaký je rozdíl mezi ním a Tebou?

Ona: Dobře. Začnu o uvažovat, jestli bych se mohla přece jen učit mít se víc ráda. Ale potřebuju na to čas. Nejdřív si v sobě zpracuji tu školku…

Já: A kam jedete do těch hor?

Inspirací k tomuto článku bylo téma včerejšího pondělního kruhu, které si lidé v kruhu sami určili "Každý člověk je jedinečný a zanechává otisk v druhém..."

A to, že každý z nás může zanechávat otisk v druhém člověku při každé interakci, už je mnoha lidem zřejmé. A přesto je pro nás někdy tak obtížné vézt běžné hovory způsobem, aby ten otisk byl co nejefektivnější a ve správnou chvíli i pomáhal...

Přijde vám snadné vézt takové hovory?

Chcete se v tom zdokonalit?

Umět to s lehkostí? Bez nátlaku? A přitom přesně a trefně?

Přihlaste se jako předběžný zájemce do skupiny 

Výcvik základních koučovacích a komunikačních dovedností pro běžné využití v životě -osobním v rodině, s kamarády, v práci….

Výcvik začne, hned, jak se skupina poskládá. Skupina bude pro max. 12 lidí.

Co se v ní budeme učit?

Základem je

· umět druhého člověka opravdu "slyšet" a "vnímat" – a to jak fakta tak i jeho emocionální náboj

· umět zopakovat – parafrázovat to, co řekl – krátce a trefně 

· umět klást vhodné otázky ve vhodnou chvíli (a když zvládne člověk předešlé kroky, to už pak jde skoro samo)

Jak se to budeme učit?

Prakticky, prakticky a zase prakticky…. Teorie bude jen opravdu nezbytné "pidi-minimum"

Proč jednoduše a prakticky?

Osobně jsem prošla mnoha výcviky komunikace a koučování. I těmi s certifikací. V každém to vypadalo obdobně. Lidé přišly. Dostali mnoho informací, podkladů, technik. Pochopili mnoho věcí. Procvičili si vše v rámci různých praktických cvičení. Ve cvičení ve dvojicích, trojicích, skupinách...  A když odcházeli jako profesionální koučové, tak já osobně jsem u nich neviděla velký rozdíl mezi tím, jak vedli hovory před výcvikem a po něm.

Považuji složku schopnosti empatie za klíčovou pro pochopení toho, co vám druhý člověk skutečně sděluje. A empatie je podle mne něco jako hudební talent. Talent sám o sobě nestačí ani když je ho hodně, když se chcete naučit zpívat. Je potřeba ho trénovat. A i v opačném případě, pokud je talent menší a chci přesto umět zpívat, pak je potřeba trénovat o to víc. Ano, pokud zpívat nepotřebuji umět, trénovat nemusím.

Ale na rozdíl od zpěvu, komunikace je běžnou součástí naší  každodennosti. 

A když člověk 100% využívá složku empatie a má schopnost skutečně naslouchat, pak už je vše ostatní v návaznosti na to vlastně jednoduché.

A myslím si, že toto je talent, který já osobně mám a který celoživotně rozvíjím. 

Ráda se podělím o své dovednosti i s vámi.